Webový deníček

Na Posterous je možné publikovat krátký text, jen odkaz, dlouhý článek, multimedální obsah (fotky, videa, animace).

K nahrávání obsahu slouží tlačítko Upload images, audio, video, and docs vpravo. Z nahraných fotek se vytvoří galerie. 

Nahrádé audio a video se objeví v přehrávači posterous, video je možné nechat nahrát na Youtube a vložit do článku.

Sledujete-li můj Twitter, možná víte, že mě již nějakou dobu tíží jedna skutečnost: neexistuje Instagram pro Android. Asi nemá cenu vysvětlovat co je Instagram a proč by jej mnoho uživatelů Androidu uvítalo i na svých smartphonech… Majitelé iPhonů ví své a jen se nám mohou za zády smát. :)

Vzhledem k výše zmíněné skutečnosti jsem vyzkoušela mnoho alternativních aplikací, které by se daly označit jako Instagram-like (proč? Instagram už nějakou dobu udává směr tomuto odvětví mobilních služeb), a že jich není pro Android málo. Jenže, jak to tak bývá, každá z nich má zatím své mouchy – je tomu tak nejspíš proto, že se každý developer snaží napodobit Instagram, ale zároveň implementovat i vlastní přidanou hodnotu. Každopádně jsem se rozhodla se těmito aplikacemi trochu probrat, vyzkoušet je a své poznatky a názory zaznamenat i pro budoucí generace.

Picplz

Tak trochu Twitter mezi photosharing službami – a s Twitterem je, dle mého skromného soudu, svázán mnohem více než ostatní aplikace tohoto typu. Své přátele zde „followujete“, hezky je řešen photostream přátel, přidáváte zde komentáře, které lze zasílat i na Twitter. Jedinou vadou na kráse je aplikace – ta totiž vypadá web-based, je tedy spíše mobilní verzí picplz.com. A z toho vyplývá, že načítání je ukrutně pomalé, navíc pokud zvažujete používání filtrů, které picplz nabízí, na minimálně polovinu zapomeňte, jsou skoro nepoužitelné. Picplz na Android Marketu.

Lightbox

Lightbox jsem zkoušela jen chvíli. Možná by stálo za to mu dát ve svém Galaxy Ace více prostoru, ale zatím si aplikaci této služby pamatuji pod hesly: pomalá synchronizace, vysoká úroveň komprese, nehezké filtry a až přespříliš jednoduchý web. Lightbox na Android Marketu.

Camera360

Tato aplikace není photosharing službou, jedná se o obyčejnou fotoaplikaci, která může ve vašem telefonu nahradit stock app pro fotoaparát, ale nechybí zde klasická Androidí nabídka pro sdílení fotek na ostatní služby pomocí nainstalovaných aplikací. Její výhodou je rychlost, slušné množství efektů („retro“, „japan-style“ a jiných barevných filtrů, kterými můžete fotku „osvěžit“). Bohužel verze, kterou jsem používala, měla někdy problémy s orientací telefonu i konečných fotek a neumí zrovna moc dobře ostřit. Camera360 Free na Android Marketu (placená verze – Camera360 Ultimate).

Snaptastic

Podobně jako Camera360, ani tato aplikace neslouží k uploadu fotek na vlastní webovou službu, nýbrž jen k jejich editaci. Nabízí i manuální úpravu parametrů fotky (jako barevnost, kontrast, saturace a mnoho dalšího), vložení rámečku a má i několik přednastavených filtrů – jedná se o povedený editor. Do fotografií přidává vodotisk s logem aplikace, čemuž je možné předcházet zakoupením plné verze, což jsem po dobrých zkušenostech učinila i já (cena je 71 korun) a nyní tuto aplikaci používám. Snaptastic Lite na Android Marketu (placená verze – Snaptastic Pro).

Kontain

Na tuto nadějně vyhlížející službu upozornil na Google+ a Twitteru Jiří Drahorád (@OpenWedesign), za což mu děkuji. Na první pohled mě zaujala. Její předností je mobilní aplikace, nevýhodou je však špatná interpretace české diakritiky. Aplikaci jsem však z telefonu neodinstalovala. Pakliže budou vývojáři pracovat na jejím vývoji, jednou vyroste do krásy. Kontain na Android Marketu.

Molome

Tuto aplikaci jsem objevila v mezidobí, kdy jsem neměla po ruce Android telefon, ale přešla jsem ji se slovy „až budu mít Android, tak ji znovuobjevím a vyzkouším“. Zapomněla jsem na své předsevzetí, ale Jiří Drahorád ji na Google+ opět zmínil, já se činila, nainstalovala a vyzkoušela. Webové rozhraní je příjemné, ale zatím postrádá timeline přátel (vývojáři mě však ubezpečili, že se chystá nové webové rozhraní, kde timeline nebude chybět). Aplikace je povedená, se všemi featurami i ucházejícími filtry. Příjemným zpestřením je možnost získávat badges (ano, znáte z geolokačního Foursquare a televizního Miso) za upload fotek. Pokud by se na této síti začala vytvářet stabilní komunita, pak by mohla být velmi zajímavou alternativou k picplz i Instagramu. Molome na Android Marketu.

Magic Hour 

Magic Hour app mě dostala množstvím filtrů, které jsou snad nejvíce totožné s Instagramem. Navíc vývojáři umožňují vytvářet pomocí pokročilého editoru vlastní filtry, a ty následně udat na Magic Hour Filters marketu, odkud můžete filtry i stahovat. Nevýhodou je vizuálně horší kvalita výsledných snímků (jsou rozpité) a kvůli kontraproduktivně propracovanému designu na mě aplikace působí trochu líně. Fotky můžete sdílet rovnou v aplikaci na Twitter, Facebook a další sítě, nebo je otevřít v jiné aplikaci a sdílet kdekoli jinde. Magic Hour Free na Android Marketu (placená verze – Magic Hour).

Z dalších aplikací bych jen výčtem zmínila Retro Camera (Retro Camera Plus) – graficky povedený „emulátor“ několika polaroidů, Vignette Demo (placený Vignette) – šikovný editor fotografií s ne příliš valným UI, Snapbucket – masivní aplikace od provozovatelů Photobucket sharing service. Je jich však mnohem více…

Nakonec bych snad jen napsala, jakou kombinaci aplikací v současné době využívám já: fotografie upravuji ve Snaptastic Pro a uploaduji stále ještě na picplz, kde mám ve following přátele, jejichž fotky ráda pravidelně sleduji v timeline. :)

Pakliže znáte další aplikace podobného ražení, neostýchejte se a v komentáři mi napište tip. Třeba jste objevili poklad, který hledám. :)

 

Víte, jak na tom jsem. Když se na internetu objeví něco nového, ráda to okomentuji. Už nic mě však delší dobu nezaujalo natolik, abych se přemohla a napsala text delší než 140 znaků. Spuštění nové sociální sítě Google+, kterou má na triku, jak z názvu samozřejmě vůbec nemůžete vytušit, gigant Google, mě k tomu však přemluvilo.

Prvně: mám Google jako společnost ráda. Vyvíjí služby, experimentuje a snaží se vyvinout nové inovativní technologie a nasměrovat samoběh věcí trochu jiným směrem. Googlu se tak snaží posunovat hranice nejen v oblasti softwaru, hardwaru, ale stále nezapomíná i na svou domovskou půdu – internet.

Google+… Twibook?

Mnoho lidí, mnoho názorů. Každý si myslí o experimentech Googlu na poli Web 2.0 a sociálních sítí něco jiného. Mezitím, co jeden geek tvrdí, že je to trapné a zbytečné, že Google zaspal dobu, támhle nerd Google povzbuzuje a usilovně fandí. Já mám na jednu stranu smíšené pocity, na druhou stranu jasně vidím, že je Google konečně TEĎ blízko svému vysněnému cíli vytvořit něco jako social site.

Kdysi to byl Orkut, který propadl na celé čáře. Dalším pokusem byl Buzz, jenž našel využití jen jako další plac, kam přeposílat tweety (a krom toho akorát strašil v GMailu). Dále tu máme Wave, který sice možná ani neměl ambice fungovat jako masová sociální síť, každopádně ho překombinovaný styl a těžce uchopitelná koncepce zabila.

Google+ je ale plně funkční a jednoduše pojatá sociální síť. A Podobá se  Facebooku a Twitteru. Jak by tomu však vůbec mohlo být jinak, když právě zmíněné sociální sítě vytvořily definici tohoto pojmu… Twitter a Facebook jsou dnes synonymem pro termín „sociální síť“. Kdyby se jim Google+ nepodobal, tak by náš mozek logicky vylučoval tvrzení, že se jedná o sociální síť. Kapišto?

Je Google+ konkurence Facebooku?

Dobře, máme zde další stránku, co umí vlastně to samé co Facebook. Ať už mají funkce jakékoli názvy, v obecné rovině se příliš neliší. Tak tedy odejít z Facebooku a jít na Google+? 

Pravdou je, že Google+ prozatím není důvodem, proč rušit Facebook. Tedy alespoň pro mě ne. Nevylučuji to do budoucna, ale pokud bych v tuto chvíli chtěla odejít z Facebooku, Plusko nebude tím impulsem. I kdyby byl Google+ do mrtě okopírovaný Facebook, na sociální síti jsme kvůli lidem, s nimiž zde komunikujeme a sociálně se sesíťováváme. :-)

Mezitím, co Google+ se Facebooku podobá po funkční stránce, komunita se na obouch sítích téměř neprolíná. Proto je zatím efektivnější používat obě sítě paralelně.

U Twitteru je situace trochu jiná, jeho pojetí se od Google+ odlišuje, co obě sítě spojuje je zatím právě uživatelská základna – především lidé z IT oboru a marketingu. A ve zkratce navíc prozatím platí, že 99 % registrovaných na Google+ našlo svou pozvánku skrze přátelé na Twitteru.

Proto je dle mého soudu Google+ překvapivě větší konkurence pro Twitter, kterého se zatím příliš lidí zdát však nechce… A i před počáteční velký nárůst uživatel na Plusku, jeho budoucnost ještě není vůbec jistá.

Má taktika je jednoduchá: nebudu se sociálně vyhraňovat. A většina lidí, co znám, je na tom podobně: na Facebooku komunikují s blízkými přáteli a rodinným příslušníky, domlouvají chlastačky a lajkují fotky svých kámošů. Twitter je jejich zpravodajskou základnou z oboru jejich činnosti, zpravodajstvím z kulturních akcí, o počasí a všem ostatním, co příliš nesouvisí s jejich reálným životem, posílají sem check-iny z Foursquare, aby se pochlubili, že jsou na pivu po práci. A kromě toho všeho se občas přihlásí na Google+, aby se podívali, kdo si je kde zase zakroužkoval, a zda náhodou to není někdo z real světa, a když vidí, že ne, hodí jej do mega kruhu Twitter. 

A všichni pořád čekáme, jestli tedy Google+ přiláká i naše známé a kamarády, a tak se z něj stane třetí Líbímseti.cz, nebo zde zůstane Twitter komunita, kterou brzy přestane jedna z těchto sítí bavit. Jste napjatí?

Nechme se překvapit…

Jen pro začátek: nejsem skalní hokejový fanoušek, protože si z nepřeberného množství týmů NHL ani na české lokální hokejové scéně neumím „zvolit“ to jedno „své“ mužstvo, kterému bych fandila. To totiž musí být srdeční záležitost, a ne jen tak si namátkou vybrat a fandit. A protože v naší rodině sport není nijak historicky zakořeněn, nikdy nefandím konkrétnímu týmu. Kromě týmu České republiky, například české hokejové reprezentaci na velkých světových šampionátech. Tam je to spojení znát, jsem přeci Čech.

Proto se pak nikdo nemůže divit, že si při mistrovství nebo olympiádě ráda hlasitě zafandím. Českou hokejovou reprezentaci vnímám jako skupinu lidí, kteří si šli za svým snem, dosáhli vrcholu v oboru, jenž je baví, a ještě k tomu se nestydí reprezentovat české barvy ve světě. Neztratili své české kořeny, obléknou se do červených/bílých dresů, vjedou na led a chtějí dokázat, že jsou jako Češi (ehm, Kladeňáci :)) také v něčem dobří. A to se mi jednoduše líbí. Možná nainvní představa, samozřejmě jde i o body a dolary, ale nic to nemění na faktu, že je díky hokejistům (a samozřejmě i jiným reprezentační týmům v jiných sportech) o Česku slyšet.

Chvilkové vlastenectví?

Ano, je to tak. Celý rok kritizujeme veškeré domácí dění, ale když se našemu národu něco podaří, najednou vylezeme z davu s českými vlajkami a hlásíme se ke své národnosti. Věřím, že alespoň okrajově sledujeme dění v naší republice a vytváříme si vlastní názory. Rozlišujeme a hledáme širší kontext. A jsme prostě jen hrdí na to, na co hrdí býti můžeme.

Dobrá, možná naše ekonomická situace není zrovna ideální, nemáme nulovou nezaměstnanost, naše politická scéna je prorostlá korupcí, neustále se dočítáme o kauzách „těch nahoře“ a naše školství po kvalitatvní stránce raketově neroste. Na druhou stranu – která země může být hrdá na své politiky? Kde na světě zdravotnictví geniálně funguje, politici mají nad hlavami svatozáře a peníze se zde najdou na vše? Jmenujte mi jeden příklad.

Já jsem si vědoma naší situace a snažím se vnímat realitu. Ale realitou také je, že jsme dobří v hokeji (a nejen v něm). Proč si to nepřiznat? Jakým právem kritizujeme tvrdou práci našich sportovců, kteří často dělají naší zemi dobré jméno ve světě, kvůli tomu, že si nějaký náš politik ulil státní peníze a nám se to samozřejmě nelíbí, a hned jsou Češi idioti a národ kriminálníků, i když to vůbec není pravda. Nevím, jak ostatní, ale já odmítám tvrzení, že bych byla vlastenka jen při hokeji. Těším se z každého zdaru, bohužel jich je ve sportu víc než v politice, na druhou stranu ale 

Neházejte lidi do jednoho pytle. :) Je dobré si tu a tam zafandit, oslavit hokejová vítězství, připomenout si v jaké zemi žijeme. Takovou příležitost bychom asi neměli, kdybychom řešili politiku a zatracovali hokej kvůli tomu, že jsme se ve zprávách dočetli, co zase naši pohlaváři zkazili. A ono přitom nic není černobílé – i politická branže by nám možná nabídla důvody, proč být hrdí na to, že jsme Češi. Jen se o nich nepíše a nedokážu si u nás představit, jak bychom je oslavovali.

Závěrem…

Chci jen poděkovat našim sportovcům, nyní speciálně českým hokejistům, že nás letos na MS 2011 skvěle reprezentovali. Podali skvělý výkon, a ačkoli neobhájí zlato, ukázali, že jsme jednou z hokejových velmocí! DÍKY!

Díky také všem spolufanouškům, kteří se mnou na Twitteru i v reálném světě fandili. Díky i těm, jež hokej nezajímá, ale nechali nás fandit a ignorovali naše zmatené pípání (chm, spíše řvaní) nejen na Twitteru.

A nedík těm, kteří – jak jsem napsala na Twitteru – chtějí „nadávat někomu, kdo ocení, když naši malou zemi někdo dobře reprezentuje v zahraničí“. Ale dále odsuzovat pro rozdílný názor na hokej vás už nebudu. Konec.

 

 

HTC Hero s Androidem jsem zakoupila přesně 10. 8. 2010. Od této doby, zhruba 9. měsíc, obdivuji operační systém Android. Hero bohužel není žádný rychlík, při používání člověk musí přetrpět spoustu kompromisů, přes jisté komplikace však vycítíte, když začtene k něčemu cítit sympatie. A tak to mám já s Androidem.

Slabší hardware HTC Hero způsobuje, že stroj není tak rychlý, jak by si člověk přál. Aplikace se načítají delší dobu, načekáte se i u přechodu do landscape módu apod. Přesto všechno je Android přesně ten systém, jemuž dokážete odpustit občasný pád aplikace a pomalejší chod, protože oceňujete to důležité – že vás zatím nikdy nezklamal, když jste telefon potřebovali. Navíc Android vůbec není ošklivý systém.

Znám pár lidí, kteří používají „hloupé“ telefony, nebo stále fungují na platformě Windows Mobile 6.5 a nižší. Téměř každý mi řekl, že by rád časem vyměnil svůj aktuální stroj právě za jeden z Android telefonů. A protože zeleňáček si lobbing určitě zaslouží, musím zmínit některé okolnosti, které se mi na Androidu líbí. Celkově oceňuji přístup Googlu, jakým způsobem je systém naprogramován, jak se o něj Google stará, updatuje ho, zohledňuje názory uživatelů. A 3 konkrétní body:

Aplikace, Android Market

Dnes už je Android Market takový App Store pro Android. Kvalitní market, velmi dobré aplikace a za skvělé ceny. I čeští vývojáři objevili Android platformu, a ač bývá vždy první mobilní aplikace firmy/portálu/služby pro iPhone, hned za ním následuje Android. Upřímně – za to musíme poděkovat iPhonům, které trend mobilních aplikací odstartovaly. S Android aplikacemi dnes můžete přes telefon obsluhovat jakoukoli internetovou službu či sociální síť. Nahrávat fotky, poslouchat rádia, komunikovat, hrát „geolokační hry“, blogovat, mailovat, vařit, hledat práci, nakupovat…

Launchery

Vyzkoušela jsem LauncherPro, ADW.Launcher, nyní běžím opět na Sense. Launcherů jsem se nezbavila navždy, vlastní lenost mě zatím nedonutila se vrátit k LauncherPro, který jsem si poměrně oblíbila, ale brzy to napravím. Sense je sám o sobě kvalitní prostředí, rychlost standardní, graficky na vysoké úrovni. Tu a tam může spadnout, ale nestává se to často; btw občas prostředí restartovat není vůbec na škodu. Výhodu nyní vidím spíše v tom, že si mohu zvolit jiný launcher, případně si sama vytvořit vlastní (teoreticky; bylo by to asi zbytečné a nehodlám se do toho pouštět). Kromě toho – ať si vyberete jakýkoliv launcher, grafické prostředí mají všechny kvalitní a skinovatelné, rychlost je u většiny dobrá (díky odproštění těchto uživatelských prostředí od zbytečných funkcionalit) atp.

Propojení s Googlem

A třetím bodem, perličkou na závěr, je propojení s Googlem. Googlovský operační systém se může pyšnit především tím, že je pro Google plně navržen. Pokud máte Google rádi jako já a používáte jeho služby (především GMail, Translator, Search, Maps a další), buďte si jistí, že si s pomocí oficiálních (skvěle navržených) Google aplikací tyto služby vychutnáte vždy a všude, v jejich plném rozsahu a navíc s řadou vychytávek. Google vymýšlí šikovné featury, některé možná zatím prakticky neposlouží, ale mají velký potenciál do budoucna, další jsou plně funkční a využitelné již dnes!

Osahejte si někde Android a určitě vás přesvědčí. Mě také přesvědčil. Až si budu vybírat telefon příště, s největší pravděpdobností si vyberu stroj právě s Androidem. I like that!

Co se týče televizního a filmového vkusu, ten můj je trochu specifický. Možná to je důvodem, proč se sociálně stáduji raději na internetu než v reálném životě. Z celého svého srdce, které – já osobně věřím – miluje kvalitní televizní a filmovou tvorbu, nenávidím jeden z posledních kinematografických hitů. Klenotem, o němž chci nyní hodit řeč, je seriál Ordinace v růžové zahradě. 

Pro začátek – netvrdím, že je můj seriálový vkus nějak nadčasový, ale když se rozhoduji, jakému seriálu budu věnovat svůj drahocenný čas, vždy je pro mě důležitá nejen tématická blízkost, ale i hodnocení daného seriálu dalšími seriálovými fajnšmekry a mými internetovými přáteli (k čemuž mimochodem perfektně slouží ČSFD, ale i v minulém článku zpropagovaný Followmy.tv či Miso). I já jsem v sedmi–osmi letech hltala Esmeraldu a s očekáváním jsem tajila dech, když slepá Esmeralda v podání Leticie Calderón prožívala divokou a vášnivou lásku, kterou ne a ne naplnit. Stejně tak jsem vydržela hodiny a dny u další mydlinkové lovestory Divoký anděl, která proslavila Natalii Oreiro a jejího filmového partnera, který mi vždy vykouzlil úsměv na tváři, nejen díky jeho znějícímu jménu – Facundo Arana. :)

Nám, mladým dívkám, bylo tehdy jedno, že je děj těchto kinematografických skvostů absolutně prázdný. Bylo to o lásce! A o to přece šlo. Když se dnes zpětně dívám, u jakých kravin jsem trávila svá volná odpoledne, ťukám si na čelo. A ač je možná troufalé to napsat, všechny dřívější telenovely se mi zdály duchaplnější než Ordinace v růžové zahradě. Nechci nikoho kritizovat za to, co sleduje, to je každého osobní věc, však se podívejte, jaké telenovely bavily mě před několika lety.

Všichni se všema aneb pavouk vztahů v Ordinaci.

Je až neuvěřitelé, že ne zas tak špatní čeští herci (především ti starší, se zkušenostmi), kteří jsou všude jinde poměrně kvalitní, zrovna v Ordinaci neuvěřitelně přehrávají. Jejich charaktery jsou absolutně k neuvěření. Stejně tak dějové linie, z nichž každá obsahuje značnou část nerealistických zvratů a možná i filmových zázraků. Dialogy snad nemohou být nazývány dialogy, protože jsou královsky umělé. 

Musela jsem to vyventilovat. Hrdost, že jsem z tohoto seriálu viděla maximálně 20 minut, dosáhla svého vrcholu. 

Pro všechny, kteří sledují Ordinaci: Omlouvám se vám. Sledování tohoto počinu je vaším právem. Myslete si třeba, že jsem mentálně zaostalá, a proto nedokážu ocenit filmové kvality růžové zahrady. A chápu, že někteří Ordinaci sledují, protože je snad i shůdnější než většina hollywoodských snímků, které k nám putují z továrny na sny.

Na druhou stranu, aby bylo jasno, koukala jsem se na Dokonalý svět, kdysi jsem hltala první řadu VKVček a mívala jsem přehled o dění v seriálové Ulici. Hihi. Kážu vodu a piji víno. :)

Jak již to tak bývá, pokud se pohybujete na Twitteru, možná jste jeden z těchto názvů již zahlédli. Jedná se o názvy tří „sociálních“ sítí, které však nejsou těmi dnes všedními sítěmi, které známe. Jedná se o úzce specializované filmové komunitní servery. Každý z nich je trochu jiný, proto je velmi pravděpobné, že jste-li filmovým a seriálovým fanouškem, některá z nich se vám zalíbí. V čem tedy spočívá kouzlo sítí Miso, MyEpisodes a Followmy.tv?

Miso – gomiso.com

Tato síť je ze tří výše jmenovaných nejobecnější a od zbylých dvou se poměrně liší. Miso má nejen odlišné zaměření obsahu, ale především diametrálně odlišný koncept. Miso je filmová obdoba Foursquare. Checkujete se v okamžik, kdy sledujete nějaký film nebo seriál. Za tyto checkiny získáváte badges (odznáčky). Za komentování cizích nebo vlastních checkinů se vám pak přičítají body.

Já osobně jsem byla z této sítě zpočátku nadšená. Ale když sledujete televizi bez přestání, checkování vás přestane brzy bavit. Tudíž onen real-time prvek mi zde později začal trochu překážet. Ač se v Misu můžete checkovat i do minulosti, síť pak trochu postrádá smysl.

MyEpisodes – myepisodes.com

MyEpisodes je o trochu něčem jiném. Slouží jako seriálová kronika. V bohatém seznamu seriálů najdete váš požadovaný, vyhledáte požadovanou sérii, epizodu a označíte ji buď jako zhlédnutou, nebo získanou (ve filmotéce). Tím získáváte hezký přehled o seriálech, které vlastníte či právě sledujete. A jak z principu vyplývá, MyEpisodes je určeno čistě jen pro seriály, filmy zde nenajdete.

MyEpisodes splňovalo mé představy více než Miso. Narozdíl od Miso, který má spíše zábavní charakter, MyEpisodes je praktickým pomocníkem pro vašeho zmlsaného seriálového ducha. Na druhou stranu je MyEpisodes nesocální sítí, protože se zde nevytváří komunita. Není možné vybudovat okruh přátel, se kterými byste sdíleli sledované epizody. Od toho je tu však jiná síť…

Followmy.tv – followmy.tv

Zatímco Miso sázelo na touhu sdílet obsah s přáteli a MyEpisodes naopak zapomínalo na Web 2.0 funkce, Followmy.tv je přesně tím, co jsem hledala. Dvě předchozí sítě kombinuje. Opět si zde zaznamenáváte zhlédnuté seriálové epizody, ale můžete se zde přátelit s dalšími uživateli, a tak společně objevovat nové a nepoznané. Je to praktické a navíc i mnohem zábavnější.

Něco blízkého belgickému projektu Followmy.tv jsem delší dobu hledala. A dnes jsem díky Twitteru tuto síť objevila. Doufám, že se nebude jednat o další start-up, jenž bude zpočátku jakžtakž fungovat a pak odezní do ztracena, protože dozajista má potenciál.

Jste na Followmy.tv zaregistrovaní? Pokud ano, budu moc ráda, když se staneme přáteli (můj nick Najja). Nebo snad znáte jiné podobné projekty? ;)

Pokud jste zaregistrovaní na Twitteru, ale možná i když nejste součástí této sítě, je velká pravděpodobnost, že jste se tam v posledních dnech dočetli o „sociálně-ekonomické“ hře TwiDAQ. A někteří z nás, tedy i já, ji začali i hrát. Abych v rychlosti vysvětlila princip těm nezasvěceným: na TwiDAQu kupujete a prodáváte virtuální akcie Twitter profilů. Obchodujete s nimi podobně jako na klasické burze – hledáte profily s nízkou cenou jedné akcie, ale s perspektivou růstu, abyste mohli svůj podíl následně prodat, jakmile se cena akcie dostane na své předpokládané maximum. Vyděláváte tak virtuální dolary, které opět investujete.

Já jsem se do této hry zapojila. Nemohla bych říci, že zatím vykazuji nějaké bombastické výsledky, měla jsem za onen týden, co hru hraji, i první krizové období, kdy jsem během pár hodina přišla o bezmála sto dolarů. Každopádně už se hodnota mého portfolia blíží k tisícovce dolarů (pokud se něco dramatického nestane, tipuji tak dva dny, momentálně mám v portfoliu 660 dolarů).

Jak ovlivňuje kvalita účtu jeho cenu?

Technicky vůbec. Ale psychologicky hodně. Pro začátek si uvědomme, že je cena za jednu akcii určena dvěma faktory:

1. Zájem o daný profil: tedy kolik lidí akcie kupuje/prodává. Čím více lidí nakupuje akcie určitého profilu, tím vyšší je jeho hodnota a naopak.
2. Aktivita uživatele: tweety, retweety, mentions, followers… Pokud je účet aktivní a jeho majitel často tweetuje, má mnoho followerů, kteří jej retweetují, @označují, pak se cena akcie zvyšuje a naopak.

Aby profil doznal nějaké kladné změny (tedy růstu akcií nahoru), musí o něj být zájem. Zájem o takový účet je jen v případě, že je investice perspektivní. Například @TheAcademy (The Academy of Motion Picture Arts & Sciences, která uděluje Oscary) začínala samozřejmě na nule, ale nyní rekordně roste. Je dost pravděpodobné, že za to můžou mj. zveřejněné nominace na filmové ceny…? Kdo na počátku nakoupil, nyní se raduje (jako já).

Ale například taková @CocaCola, která by se zdála jako perspektivní investice (celosvětově oblíbená značka, hodně followerů), se v TwiDAQu docela plácá. A teď se podívejte na tweety společnosti Coca-Cola. Možná je právě to důvodem, proč o něj není takový zájem.

V žebříčku Heavy Trading se objevují soukromé i komerční účty a pořadí se mění téměř neustále. Aspektů, které ovlivňují cenu akcií, je málo, ale jsou proměnlivé – jejich základem jsou totiž lidé. Radou k dobrému obchodování může být: sledovat trendy a nebát se riskovat.

• Kupuji účty, které tu a tam spadnou a zase vzrostou, protože periodický vývoj se docela dobře předpovídá. :) 
• Nekupuji nic drahého, ale ani nic levného. Zlatá střední cesta. 
• Hledám jen profily, které znám. A když už nakoupím někoho neznámého, tak v okamžik, když už cena akcie mírně stoupá. 
• Ceny hlídám, jakmile začně nějaký profil klesat, prodávám. 

Ve TwiDAQu je totiž hodně důležité se nesvést s ostatními, což je i má rada do života, kterou bych tento text o pár zbytečných odstavcích uzavřela. :) Nakonec ještě jedno upozornění: ty dolary nejsou reálné! :)

A co vy? Obchodujete na TwiDAQu? Nebo už jste přestali? Máte tipy na dobrou investici? Nebo si myslíte, že je to kravina? :)

Pokud obchodujete, zajděte občas na twidaq@conf.netlab.cz.

@parohac4 se na Twitteru pustil do velmi troufalého plánu – uspořádat historicky první sraz pro twitteristy a bloggery z jižní části naší krásné republiky. Zatím se nápad nedočkal takové odezvy, jakou mívá například plzeňský #srazplzen nebo ostravský #ovasraz. Kdo ví proč je tomu tak – možná je na Twitteru méně Jihočechů, možná se o srazu zatím neví. V každém případě by bylo moc fajn, kdybychom se my z krajin „tam dole“ nezahanbili a spojili své síly. Vždyť oni si z nás dělají srandu! :)

Jižní Čechy plánují #jcsraz, potlesk za to. Třeba se časem naučí i dělat pivo:-P. (@MrEldron)

Takže šup, pokud jste z jihu a chcete posedět v příjemné atmosféře nějaké (nejspíše budějické) knajpy, nečekejte a rozhodně se vyjádřete na Srazy.info: http://srazy.info/jcsraz/851

Doufám, že se budu moci dostavit i já (což ale neslibuji). V každém případě věřím, že se sejde parta fajn lidí a bude o čem si povídat – ať už se mnou, nebo beze mě, každopádně s Twitterem v mobilu a dobrou náladou!

P.S.: Oficiálním tagem Jihočeského srazu je #jcsraz!

Nějaké ty zkušenosti z používání HTC Hero jsem již sepsala, ale ještě jsem nezveřejnila žádné fotografie telefonu, ač je pár lidí poptávalo. Řekněme si upřímně – ani vlastně nevím proč, můj konkrétní Hero se nikterak neliší od svých pokrevních-továrních sourozenců, jež můžeme najít vyobrazené třeba na Google Images. Inu, nevadí, co jsem slíbila, to chci také splnit, takže zde pár neostrých, rozmazaných, katastrofálně nasvětlených, ale také jediných zatím pořízených fotografií:

Časem se mi možná zachce vyfotit stroj znovu, lépe, ale myslím, že mezi námi není nikdo, kdo by HTC Hero neznal a netušil, jak vypadá. Ten můj vypadá prostě stejně jako všichni ostatní černí HTC Hero(es).